Chození do restaurací a jiných podniků už dnes není otázkou prestiže a chvíle něčeho vzácného, ale i běžná rutina. A možná to je příčina toho, že se z těchto míst ve velké míře vytrácí duch respektu a úcty.

Pozdrav? K čemu, proboha?!

Vážení čtenáři, jste-li muž či žena, nic Vás neoprošťuje od základního slušného vychování. A proto když někam přijdete, buďte tak laskaví a pozdravte. V očích všech zaměstnanců (a nejenom v restauracích) postoupíte hned o několik příček výše. Jste sice tím, kdo přináší do podniku zisk, nikdo však není povinen snášet nevychovanost lidí, kterých je dnes čím dál víc a tento počet až s podivem stále přibývá.
Pozdrav je prvotní navázání komunikace s obsluhou, která Vás tím ve většině případů vezme na vědomí a začne se Vám věnovat. Pokud vidíte, že odezva je nulová, ale personál neví, kam dřív skočit, buďte prosím ohleduplní a zkuste to slušně ještě jednou. Ani jedna ze stran nemá zájem si kazit komunikaci s tím druhým a číšník či servírka se snaží téměř vždy o to, abyste se cítil dobře a v podniku nějaký čas strávil ve společnosti dobrého pití a jídla. Už třeba jen proto, že tak přinášíte zmiňované peníze, a následně výplatu danému zaměstnanci.
Za žádných okolností si však nemyslete, že se tak postavíte do role pana Všemocného, který může vše. Opak bývá pravdou a mohl byste být i nemile překvapen. Pokřikování po obsluze, ať sebou pohne, je už vskutku těžký kalibr urážky. Než cokoliv řeknete, zkuste si představit sebe na místě druhých, rázem si uvědomíte, že práce to lehká není.

Kampak si to sedneme?

V závislosti na typu podniku dojde ke dvěma věcem. Buď budete obsluhou odvedeni k volnému stolu, nebo výběr místa spadá na Vás, což je v součtu všech podniků v České republice nejčastější. Pokud však přijdete někam s úmyslem sednout si třeba na zahrádku a vidíte, že zahrádka je plná, otázky typu: “Máte tu ještě volno?”, případně připomínky ve smyslu, že Vy si opravdu chcete sednout venku, jestli by to nešlo nějak udělat, že vevnitř nechcete být, postrádají jakýkoliv smysl.
Sedejte si ke stolům, které jsou určené k sezení! Možná se to zdá naprosto jasné, realita bývá jiná. Když už se trapná chvíle podaří a sednete si někam jinam, zachovejte chladnou hlavu a při upomenutí ze strany obsluhy změňte dle možností stůl. Sezení u stolu, který stojí vedle dveří na záchod a funguje pouze jako zátaras pro otevření dveří na terasu, je Vaše vizitka. I přesto, že jste s jeho funkcí byli obsluhou obeznámeni. Nebo servírování na silnici – pokud není volno, udělejte si kolečko, projděte se, zkuste to později. Jen prosím nenavrhujte, že klidně postojíte a kávu s dezertem si dáte na patníku před podnikem…

Fuj, špinavý stůl…no nevadí, sedneme si k němu.

Obecnou lidskou vlastností je štítit se všeho, co je špinavé, nechutné, odporné. Takže když přijdete do restaurace, proč najednou tuto vlastnost obrátíte vzhůru nohama? Dá se ještě teoreticky pochopit, když je to jediný volný stůl v podniku, ale když je to jediný špinavý stůl ze všech? Čím je tak přitažlivý? A následná reakce pak celý paradox potvrzuje: “Pane číšníku, můžete ten stůl uklidit?”
Proč si sedat někam, když to náhle chcete hned změnit? Je přeci jednoduší si sednout někam, kde je čisto a uklizeno. Držte se této zásady a plusové body u obsluhy máte zaručené, včetně větší šance, že se Vám budou snažit splnit co nejvíce Vašich přání.

V pokračování článku se podíváme na to, jak se chovat, když už máme své místo a jak důstojně z podniku odejít. Vše, co se zde dočtete, jsou osobní postřehy autora. Cílem není “vylít si srdíčko”, ale přivést lidi k menšímu zamyšlení. Pravdou je, že se najdou i lidé slušní a chápaví, se kterými je pak i radost pracovat a jakkoliv jim i poradit.